Boj proti změnám klimatu mění strategii

Zastánci drastického snížení emisí oxidu uhličitého dnes o klimatických změnách hovoří mnohem méně než kdysi. Co se stalo?

Statistika dovozů a vývozů druhotných surovin v prvním a druhém čtvrtletí roku 2010 potvrzuje názor, že naše republika je v tomto oboru výrazně exportní. Vývozy u některých komodit přesahují dovozy až několikanásobně. Výjimkou jsou skleněné střepy, kde je naopak dovoz desetkát vyšší než vývoz, a kupodivu textil – zde zřejmě stále hrají svou roli second-handy.

Ačkoliv se někteří aktivisté stále spoléhají na zastrašovací taktiku, mnozí z nich dnes věnují více času zdůrazňování „přínosů“ jejich politického receptu. Už se nezaobírají hrozící klimatickou zkázou, nýbrž ekonomickým blahem, které přijde v důsledku zavedení „zelené“ ekonomiky.

Příklady lze nalézt po celém světě, ale jeden z nejlepších se nachází v mé vlasti – Dánsku. Vládou jmenovaná komise akademiků tady nedávno předložila návrhy, jak by se Dánsko mohlo bez ohledu na ostatní země stát za 40 let společností bez fosilních paliv. Tento cíl vyráží dech: více než 80 % dodávek energie v Dánsku dnes totiž představují právě fosilní paliva, která jsou výrazně levnější a spolehlivější než jakýkoliv zdroj zelené energie.

ILUZORNÍ PŘÍNOSY

Žádná země sama o sobě nemůže pro zastavení globálního oteplování mnoho udělat. Kdyby se mělo Dánsko skutečně stát do roku 2050 zemí bez fosilních paliv – a zůstat jí až do konce století – výsledkem do roku 2100 by bylo oddálení vzestupu průměrné globální teploty o pouhé dva týdny.

Být průkopníkem je jen stěží zárukou bohatství. Německo hrálo ve světě vedoucí roli při instalaci slunečních kolektorů a dotovalo je celkovou částkou 47 miliard eur. Trvalým odkazem je mohutný účet a spousta neefektivních solárních technologií, které v celé této často oblačné zemi stojí na střechách a dodávají do sítě triviálních 0,1 % z celkového objemu energie.

Také Dánsko si už vyzkoušelo roli inovátora zelené energie – stálo na světové špičce v oblasti větrné energetiky. Výsledky jsou jen stěží inspirativní. Dánská větrná energetika je téměř úplně závislá na dotacích daňových poplatníků a Dánové platí nejvyšší sazby za elektřinu ze všech průmyslových států. K přenosu sluneční a větrné energie ze slunečných a větrných oblastí do míst, kde žije nejvíce lidí, se musí vybudovat stejnosměrná vedení. Dále je zapotřebí vynalézt mechanismy skladování, aby dodávky energie nebyly přerušeny, kdykoliv nesvítí slunce nebo nefouká vítr.

FOSILNÍ PALIVA, FOSILNÍ NÁZORY

Stoupenci „uhlíkových škrtů“ tvrdí, že technologie zelené energie se dražšími pouze zdají být, poněvadž cena fosilních paliv neodráží náklady jejich dopadů na klima. I kdybychom to však zohlednili, hrálo by to jen malou roli. Nejrozsáhlejší ekonomická metastudie ukazuje, že celkové budoucí dopady na klima by ospravedlnily daň ve výši zhruba 0,01 eur na litr benzinu (0,06 dolaru na galon ve Spojených státech) – oproti zdanění, které již dnes platí ve většině evropských zemí, je to nicotná částka.

Posun směrem od fosilních paliv nebude snadný. Politici musí dát prioritu investicím do výzkumu a vývoje zelených energií. Snaha vynucovat „uhlíkové škrty“ namísto prvotních investic do výzkumu se rovná zapřahání vozu před koně.

Převratná řešení nejsou automatickým výsledkem kombinace zdanění fosilních paliv a dotací na současnou zelenou energii: navzdory mohutným výdajům spojeným s Kjótským protokolem se investice účastnických zemí do výzkumu a vývoje, vyjádřené jako procento HDP, nezvýšily.

Skutečnou změnou, která je zapotřebí, je nicméně pochopení, že drastické a brzké „uhlíkové škrty“ jsou na globální oteplování chabou odpovědí – bez ohledu na to, v jakém balení jsou podávány.

Zdroj: www.ihned.cz, redakčně kráceno

„Ještě je zapotřebí vynalézt mechanismy skladování, aby dodávky energie nebyly přerušeny, kdykoliv nesvítí slunce nebo nefouká vítr,“ poznamenává k alternativním zdrojům známý (bývalý) ekolog Bjorn Lomborg.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *