Bioplasty – nový problém pro odpadáře/ V

S každým udržitelným výrobkem je třeba po skončení životnosti odpovídajícím způsobem naložit. Hlavním problémem výrobků z bioplastů je stále ještě nedořešený způsob třídění a sběru.

Konvenční plasty spotřebovávají na svoji výrobu pět procent světové spotřeby ropy nebo zemního plynu. Pro aplikační část svého životního cyklu si „vypůjčí“ energetický potenciál fosilních paliv. Po skončení své životnosti je lze recyklovat nebo energeticky využít a proto je nezodpovědné tyto produkty skládkovat.

Většina systémů pro třídění plastů v EU je založena na principu sběru všech plastů do jednoho kontejneru a následném třídění dle typů. Kontejnery pro samostatnou skupinu plastů jsou výjimkou. Například v Libereckém kraji se PET lahve třídí samostatně, ostatní plasty v rámci komunálního odpadu končí ve spalovně.

Na trhu však nejsou pouze lahve vyrobené z PET, ale i z materiálů HDPE, PVC, PS a nově i z biopolymeru kyseliny mléčné (PLA). Existuje obava, že příměs biodergradovatelného PLA znemožňuje mechanickou recyklaci plastů.

JAK VYDĚLIT BIOPLASTY

Strategie využití odpadních bioplastů musí být založena na integraci těchto produktů do stávajících systémů řízení odpadového hospodaření. Pro každou aplikaci širokého spektra bio-plastů musí být dána jednoznačná informace o způsobu třídění a využití po skončení životnosti.

Ve Francii se pokoušejí vyčlenit samostatný kontejner pro výrobky z polystyrenů (PS), konkrétně pro obaly z krystalového a houževnatého PS, pěnové PS folie, izolace a extrudované izolační desky – XPS. Výskyt těchto typů obalů činí přes 120 tis. tun ročně a vyčlenění do samostatného kontejneru se tedy jeví jako efektivní. Oddělování biodegradabilních bioplastů z této směsi se zajišťuje instalací speciálního senzoru na třídicí linku, který odděluje nežádoucí plasty na principu infračervené spektroskopie.

ENERGETICKÉ VYUŽITÍ

Energetické využití plastů patří v hierarchii nad skládkování, u něhož se navíc předpokládá postupný zákaz. Energetické využití se dnes uplatňuje v případech, kdy jde o znečištěné směsi a eventuálně špatně vytříděné plasty, které jsou vzájemně nemísitelné. Vhodné je i u plastů s nízkým množstvím výskytu, pro které je neekonomické vyčleňovat zvláštní proud v systému třídění. Pro energetické využití plastů a bioplastů hovoří i příznivý energetický potenciál – jak ukazuje tabulka, výhřevnost plastů je srovnatelná s běžnými palivy, pocházejícími z neobnovitelných zdrojů.

KOMPOSTOVÁNÍ

Dodržení podmínek kompostování dle EN 13432, resp. EN 14995 musí certifikovat nezávislé instituty DIN Certco nebo Vincotte. Posledně jmenovaný systém stvrzuje samostatnou značkou i bio-degradovatelnost v půdě, ve vodě (bez garance rozkladu v mořské vodě), pro průmyslové a domácí kompostování. V certifikaci uspějí fólie z klasických biodegradabilních plastů – PLA a PHA. Pro jejich některé silnostěnné aplikace (kelímky, podnosy) se polymery musí aditivovat přídavkem bioaditiva, které urychluje rozklad tak, aby byla splněna příslušná norma. Takto certifikované a označené výrobky je pak možno třídit spolu s bioodpady.

RECYKLACE

Mechanické nebo chemické recyklace plastů jsou vedle znovuvyužití nejefektivnější metodou řešení odpadů, přičemž při jejich použití dochází k úspoře až dvou třetin energie proti výrobě nových plastů. Zároveň se šetří emise CO2. Např. recyklací nejčastěji recyklovaného polymeru PET se z každé recyklované tuny „ušetří“ 1,4 tun skleníkových plynů.

Evropské zastřešující organizace pro recyklaci (PETCORE – recyklátoři PET, UNESDA – výrobci nealkoholických nápojů, EFBW – balené pitné vody, EPRO – recyklace a využití plastů) vytvořily dobrovolnou platformu, která má posoudit otázku recyklace bioPET.

Ze stanoviska, vydaného v červnu loňského roku vyplývá, že částečný (30%) bioPET, vyrobený z rostlinné báze výchozích monomerů pro PET, lze recyklovat ve stávajícím systému. Tento materiál se proto označuje klasickým recyklačním trojúhelníkem pro PET. Podmínkou je, že monomery rostlinného původu budou mít stejnou chemickou strukturu a čistotu jako dosud používané monomery z fosilních zdrojů.

Pro nejpoužívanější biodegradovatelný plast – PLA – je navržena technologie recyklace, spočívající ve zpětné výrobě kyseliny mléčné. K tomu je však nutno vytvořit samostatný třídicí systém, který by tuto surovinu získával v dostatečném množství. Nadnárodní společnost Galactic, zabývající se zejména produkcí kyseliny mléčné, připravuje recyklační zařízení o plánované kapacitě 1500 tun/rok.

Samostatný systém třídění biodegradabilních plastů se již uplatňuje v rámci specializovaných akcí, jako byly na LOH 2012 v Londýně nebo různé festivaly.

Ing. František Vörös

konzultant Sdružení EPS ČR, Kralupy nad Vltavou

VYUŽITÍ PLASTOVÝCH ODPADŮ

Mechanicky recyklováno 6 mil. tun

Energeticky využití 8,6 mil. tun

Skládkováno 10,2 mil. tun

Na trh bylo v EU + Švýcarsko a Norsko aplikováno 47 mil. tun plastů

KALORICKÁ HODNOTA PRO SPALOVÁNÍ PLASTŮ

MJ/kg
Topný olej 43
Uhlí 30
Dřevo 19
Papír 19
PE – polyethylen 45
PP – polypropylen 43
PS – polystyren 40
PET – polyethylentereftalat 22
PVC – polyvinylchlorid 18
Bio – PE 44
Bio – PET 22
PHA – polydroxyalkanoat 24
PLA – polymer kyseliny mléčné 19

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *