Bioplasty – nový problém pro odpadáře /II

Výzkumná, politická a marketingová podpora bioplastů je natolik významná, že procentuálním růstem jejich výroby a spotřeby výrazně překročí klasické plasty i biopaliva. Rýsuje se však problém s využitím odpadů z bioplastových aplikací.

Světová kapacita výroby bioplastů dosáhla v roce 2010 hodnoty 725 tis. tun, z toho bylo 418 tis. tun biodegradabilních materiálů. Vyplývá to ze studie, zveřejněné v roce 2011 Evropskou asociací pro bioplasty. Do roku 2015 by se měly kapacity více než zdvojnásobit na 1,7 mil. tun, z toho 714 tis. tun biodegradabilních. Vzhledem k celkové spotřebě plastů v roce 2011 ve výši 280 mil. tun představují bioplasty zhruba půl procenta výroby. Jinak řečeno: současná spotřeba bioplastů je na úrovni spotřeby klasických plastů v roce 1950 (pod 1 % světové spotřeby).


SPOTŘEBA BIOPLASTŮ

Uvedené údaje se týkají výrobních kapacit. Údaje o skutečné spotřebě bioplastů se liší. V novějších marketingových studiích jsou diference značné. Podle studie Market Research se odhaduje za rok 2011 světová spotřeba bioplastů ve výši 574 tis. tun a pro rok 2017 je prognózována spotřeba ve výši 1,9 mil. tun. Jiný odhad hovoří o 435 tis. tun v roce 2010 s růstem na 1,7 mil. tun v roce 2015. Renomovaná společnost pro marketing Ceresana vydala koncem roku 2011 rozsáhlou publikaci, která zahrnuje 16 bioplastů od 87 výrobců. Očekává průměrný růst spotřeby bioplastů do roku 2018 o 17,8 % ročně. Evropa má mít 48% podíl, následuje Amerika a Asie – Pacifik.

Na růst spotřeby bioplastů má příznivý vliv i zákaz používání odnosných plastových tašek z komoditních plastů (většinou v PE) v některých státech mimo Evropu i na druhém největším plastikářském trhu v EU – v Itálii. Tento zákaz platí od 1. 1. 2011, i když je v rozporu s článkem 18 Směrnice 94/62/ES o obalech a odpadech z obalů, novelizované Směrnicí 2004/12/ES. Iniciátorem tohoto zákazu je italské sdružení pro ochranu životního prostředí.

Uvádí se, že opatření není podloženo vědeckými a chemickými studiemi. Pro povolené tašky a sáčky z biodegrabilních plastů chybí vyjasnění definice „biodegradability“. V každém případě se při použití oxodegradabilních plastů životní prostředí zatěžuje těžkými kovy (kobalt, železo, mangan), které způsobují rozpad plastů. Rozpadnuté plasty se nemohou stát potravou mikroorganismů.

OTÁZKA SBĚRU A VYUŽITÍ

Lze chápat obavy politiků z růstu spotřeby plastových obalů. Ve světě se ročně spotřebuje 500-1000 miliard plastových tašek a sáčků. Podle údajů EK spotřebuje občan EU mezi 113 až 850 plastových tašek a sáčků s hmotností 6-60g. Nicméně jsou tyto tašky často využívány násobně, dají se snadno recyklovat a v případě znečistění i využít jako plnohodnotné palivo při ekologickém spalování.

U nově zaváděných biodegradabilních plastů je naprosto nevyřešena otázka sběru a třídění: tyto materiály nemohou být zařazeny do existujících systémů odpadních plastů. Veřejnost bude muset být proškolena, že biologicky odbouratelné plasty patří do bioodpadů. Nelze se tak divit, že recyklátoři odpadních plastů (které nejsou biodegradabilní) mají obavy, že přítomnost biodegradabilních nebo oxodegradabilních plastů znehodnotí jejich surovinu.

Analýzy životního cyklu biodegradabilních tašek nemluví jednoznačně pro náhradu dosud používaných tašek z PE. Rakouský institut Denkstatt porovnal uhlíkovou stopu tašek se shodnými fyzikálně-mechanickými vlastnostmi, které byly z PE (hmotnost 30g), z biodegradabilního plastu a papíru a zjistil, že hlavní efekt na hodnotu uhlíkové stopy má hmotnost výrobku. Papírová taška je z hlediska tohoto parametru až o 50 % horší než taška z PE. Taška z biodegradabilního plastu je o 25-40 % lepší než z PE. Dále uvedl, že politicky motivované zákazy jsou z globálního pohledu marginální. Spotřeba odnosných tašek a tašek pro ovoce z PE v Rakousku generuje uhlíkovou stopu 2 kg CO2/rok, což je 0,14 promile celkové roční uhlíkové stopy rakouského občana. Jinak vyjádřeno to představuje 0,66 litru paliva pro dieselové motory, což při spotřebě 5 l/100 kg odpovídá ujeté vzdálenosti 13 km.

SMĚŘUJE SVĚT K BIOPLASTŮM?

První generace bioplastů využívala čisté nemodifikované produkty z biobáze. O tom svědčí i starší údaje Evropské asociace pro bioplasty. V roce 2007 byly světové kapacity bioplastů 262 tis. tun, z toho 80 % byly z biomateriálů a biodegradovatelné, 12 % z biomateriálů, ale nebiodegradovatelné, zbytek syntetické biodegradovatelné. Současný stav, označovaný jako bioplasty 2. generace, spěje k modifikaci základních vlastností bioplastů a k polymeraci nových monomerů získaných z rostlinných produktů.

K modifikaci se používají klasické plasty a bioaditiva. Spotřeba posledně jmenovaných produktů se má zvýšit ze současného podílu modifikátorů ve výši 2 % na 18 % v roce 2030.

V únoru 2012 podepsal americký prezident Obama „Bio Preferred Program“ ke snížení závislosti ekonomiky na importu fosilních paliv. Během 2 let by se měl zvýšit podíl nových bioproduktů o 50 %. V současné době je v USA 3100 výrobců, kteří produkují 25 tis. biovýrobků, včetně bioplastů. Nový program by měl vytvořit 100 tisíc nových pracovních míst. Produkce chemického průmyslu z biomasy v roce 2000 činila 5 %, do roku 2020 se má zvýšit na 18 %.

Německá koncepce inovací v oblasti biotechnologií, zveřejněná v červnu letošního roku, vytyčuje možnosti průmyslového využití surovin rostlinného původu do roku 2030. Materiál „Roadmap Bioraffinerien“ uvádí, že v německém biotechnologickém průmyslu bylo v roce 2011 aktivních 678 společností s 33,9 tis. zaměstnanci a obratem 2,6 miliardy euro. V plánovaných výzkumných programech figurují dvě oblasti bioplastů, a to bioplasty a jejich modifikace přírodními vlákny a udržitelné strategie jejich využití po skončení aplikační životnosti (odpady).

Podle BCC Research porostou zelené technologie v devíti průmyslových sektorech, a to kombinace výroby tepla a elektřiny, okna, izolace, hybridní auta, energie z odpadů, osvětlení, tepelná čerpadla, biomasa a chytré měřiče v průmětu o 9,2 % ročně.

Současný trend nových aplikací bioplastů nastartoval nebývalý rozsah marketingových aktivit. Žádný z významných plastikářských veletrhů se neobešel bez separátních částí o bioplastech s paralelním pořádáním konferencí. Biologové, biochemici, plastikáři, výrobci polymerů, chemičtí inženýři vytvářejí týmy k realizaci výstupů z výzkumu v průmyslovém měřítku.

Všechny významné marketingové společnosti, univerzity a experti se předhánějí ve vydávání studií. Jenom v posledních dvou letech bylo vydáno osm knih o biotechnologiích a šest o bioplastech.

 

Ing. František Vörös
konzultant Sdružení EPS ČR

Biologicky rozložitelné plasty mohou způsobovat problémy při recyklaci plastů „běžných“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *