Autovraky a terminologie

Problematika "autovraků" (ve smyslu zákona o odpadech) je aktuální řadu roků a nepochybně tomu tak bude i řadu dalších let. Automobilů totiž přibývá rychleji, než legislativci stačí napravovat administrativní i systémové chyby.

Ale ponechme pro dnešek stranou bohatou a mnohokrát diskutovanou paletu problémů spojených s „autovraky“ a povinnostmi výrobců automobilů, ekonomickými a technickými otázkami vyřazovacího procesu, jeho informatikou a mnoha dalšími. Podívejme se na dosud málo diskutovanou stránku autovrakové problematiky, na základní terminologický prvek – slovo autovrak.

TERMÍN JE SLANGOVÝ

Výchozí terminologii pro oblast nakládání s vozidly (ponechejme stranou i přesnější určení – nakládání s vybranými vozidly), která jsou z různých důvodů nevratně vyřazována z provozu, upravuje směrnice 2000/53/EC. Tato norma však pracuje s termínem „vozidla s ukončenou životností“. Do Implementačního plánu této směrnice pro ČR byl však zaveden termín „autovraky“. Dnes se asi již nepodaří zjistit, proč k tomu došlo, zda byl autorem této úpravy překladatel nebo jiný subjekt. Nicméně v normě uplatnil v podstatě slangový, byť široce rozšířený výraz. Ten se pak nepodařilo eliminovat v rámci implementačních prací na Realizačním projektu č. 4 – Nakládání s autovraky, ani v dalších etapách (Plánech odpadového hospodářství), ani v četných novelách odpadového zákona a navazujících předpisů.

Je tento termín chybný? Především jde o formálně těžko zdůvodnitelný odklon od terminologie nastavené výše citovanou evropskou směrnicí, který má za následek zhoršení komunikace s ostatními implementátory, členy EU. Po technické stránce pak jde o nedokonalé rozlišení technického stavu vozidel (automobilů).

CO JE VLASTNĚ AUTOVRAK

V běžném životě existují tři základní „druhy“ vozidel. Nová vozidla výrobce uvádí poprvé na trh (do provozu). Opotřebená vozidla (tzv. ojetá) přecházejí uživatelsky mezi jednotlivými účastníky příslušného tržního segmentu. Vozidla s ukončenou životností jsou vyřazovaná předepsaným způsobem z provozu (kromě zvláštních případů jako jsou např. historické vozy). U vozidel s ukončenou životností dochází podle přirozeného technického pohledu ke vzniku dalších dvou podkategorií. Jsou to vozidla s ukončenou životností, ale se zbytkovou technickou užitečností. Zde je základ pro tzv. opětovné použití některých součástí, vytěžených v souladu s předpisy formou šetrné demontáže a jejich návratu do použití ve formě použitelných náhradních dílů. Opětovně nevyužitelné zbytky jsou pak předmětem materiálové recyklace nebo odstranění ve formě skutečného odpadu. Druhou podkategorií jsou vozidla s ukončenou životností, ale technicky nevyužitelná (přestárlá, totálně devastovaná apod.) Tato vozidla se pak přímo stávají předmětem materiálové recyklace a odstraňování nerecyklovatelných odpadů. A teprve tady je na místě použití termínu autovrak.

V NOVÉ LEGISLATIVĚ BY TO MĚLO BÝT SPRÁVNĚ

Je samozřejmé, že zpřesnění terminologie na základě technických pohledů bude mít i nadále své příznivce i odpůrce. Ti budou především bagatelizovat technokratické přístupy a zdůrazňovat náročnost terminologických změn ve všech dotčených legislativních podkladech. Ale pro určitou pozornost této problematice hovoří mimo jiné skutečnost, že před českou odpadovou legislativou stojí zásadní změny. Jsou spojeny nejen s euronovelou (ve které se to zřejmě nestihne), ale především s pracemi na nově koncipovaném environmentálním zákonodárství pro roky 2011 a další.

Je přirozeným právem techniků, aby zpřesňovali terminologii v některých směrech negativně ovlivněnou překladateli, právníky, ekonomy apod.

Možná že hledání řešení naznačené terminologické nepřesnosti se bude zdát malicherné při porovnání s jinými problémy, které v oblasti nakládání s vozidly s ukončenou životností odpovědné orgány čekají. Mezi nimi můžeme vyjmenovat problémy zpětného odběru některých výrobků (oleje, baterie, pneumatiky) ve vztahu k vozidlům s ukončenou životností, odstranění nejasností v úhradových povinnostech výrobců vozidel směrem k bezúplatnosti pro posledního uživatele vozidla či povinnosti při budování přiměřeně husté sítě sběrných míst. V neposlední řadě nás čeká vyřešení nesmyslné náhrady jednotného poplatku na podporu systému nakládání s vybranými vozidly s ukončenou životností (princip: kus jako kus) diskriminační ekologickou daní vázanou na emisní úroveň těchto vozidel (o přímo katastrofickém modelu na čerpání získaných prostředků z SFŽP ani nemluvě). Ale to jsou problémy pro jiné, i výzkumné zpracování.

 

Ing. Emil Polívka

Omexym.cz, s. r. o.

„Je právem techniků, aby zpřesňovali terminologii negativně ovlivněnou překladateli, právníky a ekonomy,“ říká Ing. Emil Polívka

 

 

DĚLENÍ VOZIDEL PODLE OPOTŘEBENÍ

Nová vozidla 

Opotřebená vozidla (ojetá) 

Vozidla s ukončenou životností

– se zbytkovou technickou užitečností (je možné opětovné použití některých součástí)

 

 – technicky nevyužitelná (přestárlá, totálně devastovaná)= autovrak (přímo do materiálové recyklace)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *