Kategorie:
Praxe

Armádní odpady a vyřazená munice

Armáda disponuje značným množstvím munice, která stárne jak fyzicky, tak i morálně. Při inventuře byl stav ke konci roku 2004 asi 120 tisíc tun munice a její údržba stála ročně asi 300 milionů Kč.

Z tohoto množství je asi 80 tisíc tun munice už nepotřebné, a to z důvodu jak prošlé expirace (minimální trvanlivost a zaručená bezpečnost), tak i nepotřebnosti (příslušné zbraňové systémy už byly zrušeny nebo vyřazeny). Toto množství představovalo asi 4 tisíce vagonů munice a předpokládané náklady na její zneškodnění dosahují 2 miliardy Kč. Skladovací lhůta pro vojenské trhaviny je 10 let, zatímco pro průmyslové trhaviny je to v rozsahu od 3 do 6 let.


ZÁVODY PRO PŘEPRACOVÁNÍ

Velké množství munice, obvykle i bez evidence, po sobě zanechala i Sovětská armáda po svém odsunu po roce 1991, a to jak z území ČR a SR, tak hlavně z území bývalé NDR, kde se toto množství odhadovalo až na 50 tisíc tun. Na odstranění munice se tam specializovala firma Spezialtechnik, která v zařízení ve městě Rothenburg zneškodňuje munici tepelným způsobem. Další firmou je Nammo Buck, která zneškodňuje vyřazenou munici ze západních zemí paktu NATO ve městě Schwedt blízko polských hranic.

Pro zneškodnění slouží v ČR specializovaná pracoviště, a to Bohuslavice nad Vláří, Šternberk, Polička, Vlachovice a Týniště nad Orlicí. Dozor má zde Vojenský technický ústav výzbroje a munice (VTÚVM) ve Slavičíně. V SR bylo pro tento účel pouze jedno velké specializované pracoviště, a to Vojenský opravárenský podnik ve městě Nováky (SR), který však byl v březnu 2007 prakticky zcela zničen výbuchem (viz rámeček).

Vojenská munice je v těchto provozech obvykle dekompletována, roztříděna a upravena pro zpětné použití nebo pro zneškodnění. Nutno zde připomenout, že zneškodnění takové munice ve velkém nelze provádět odpálením, výbuchem aj.

POSTUPY RECYKLACE

Náboje jsou mechanicky rozebrány, provádí se oddělení střely od nábojnice, vyjmutí náplně a odstranění nebo odpálení zápalky, rozebrání nábojů rozpilováním nábojnice za účinného chlazení. Získané střely a nábojnice lze použít jako kovový odpad (obvykle neželezné kovy) a ten vhodně přepracovat nebo zhodnotit. Výbušnou náplň lze podle druhu buď použít po úpravě pro jiné průmyslové výbušniny, nebo přepracovat na jiné látky obvykle hydrogenací vodíkem.

Nejčastěji se setkáváme s TNT (tritol, trin, trotyl aj.) hlavně v minách, který lze celkem snadno roztavit účinkem vodní páry nebo také horké vody (t.t. asi 80 °C), čímž se odstraní ze směsi i dusičnan amonný. TNT lze potom upravit na granule nebo šupinky a také práškovou drť (rozprašovaním taveniny protiproudně do proudu studeného vzduchu za sníženého tlaku). Upravený suchý TNT lze potom použít pro průmyslové, nejlépe směsné trhaviny jako jsou známé báňské trhaviny (donarit, karbonit, harmonit, slavit aj.). Získaný roztok dusičnanu amonného lze použít jako přísady do hnojiv typu DAM (dusičnan amonný a močovina), nebo jej zakoncentrovat a krystalizací tak získat pevný produkt.

Podobně lze zpracovat i dělostřeleckou munici, obsahující materiál RDX (cyklonit, hexogen), byť již s obtížemi, neboť hexogen má vyšší teplotu tání (asi 205 °C). Použití hexogenu ve směsích sice teplotu tání snižuje, více však hrozí nebezpečí iniciace výbuchu přítomností různých přísad. Podobně je to také i u známé kyseliny pikrové (2,4,6-trinitrofenol), hlavně z granátů (t.t. asi 123°C), kterou lze přepracovat hydrogenací na kyselinu pikraminovou (2,4,6-triaminofenol) používanou jako barvířský meziprodukt.

Složité a komplikované směsné náplně, jako jsou moderní vysokoenergetické materiály, často ve spojení s různými PS-gely a práškovými kovy, se po extrakci rozpouštědly raději pomalu hydrogenují vodíkem v autoklávu. Různé senzitivní směsné výbušniny, rozbušky a iniciační mechanismy se obvykle zneškodňují řízenou explozí ve speciální výbuchové komoře, vybavenou speciálním filtračním systémem pro zachytávání prachů.

Munice obsahuje také značné množství olova. Univerzita Tomáše Bati (UTB) ve Zlíně pracuje na regeneraci olova z vyřazené munice, a to extrakcí olova z vodného roztoku alkalického hydroxidu a jeho následné oxidace ozonem za vzniku málo rozpustného oxidu olovičitého, který se potom oddělí filtrací nebo sedimentací. Vyluhovací roztok lze potom recyklovat. Pro převoz, manipulaci a přepracování výbušnin je nutno dodržovat platné předpisy, uvedené v rámečku.

ZDARMA JE TO VÝHODNĚJŠÍ

V druhé polovině roku 2005 bylo zveřejněno, že AČR údajně zhruba 20 tisíc tun vysloužilé munice přesunula (darem nebo odprodejem) do jiné země, údajně pro „místní spotřebu“, což dostalo i značný politický nádech. Podobný postup žel provádějí i jiné armády paktu NATO (Francie, Velká Británie, Německo). Vypadá to tak, že různé lokální válečné konflikty slouží jako celkem vhodné „odbytiště“ přestárlé munice. I když se do těchto oblastí dodá munice zdarma, tak je to vždycky výhodnější nežli její delaborace nebo zneškodnění, které by bylo určitě nákladnější.

doc. Ing. Juraj Kizlink, Csc.
Fakulta chemická VUT v Brně

 

LEGISLATIVA

Nařízení vlády č 208/2010 Sb., o technických požadavcích na pyrotechnické výrobky a jejich uvádění na trh.

Vyhláška č. 389/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 222/2004 Sb., kterou se u chemických látek a chemických přípravků stanoví základní metody pro zkoušení fyzikálně-chemických vlastností, výbušných vlastností a vlastností nebezpečných pro životní prostředí.

Recommedations on the Transport of Dangerous Goods – Manual of Tests and Criteria, UN, New York 1999.

 

VÝBUCH V NOVÁKÁCH

Vojenský opravárenský podnik ve městě Nováky (SR) byl prakticky zničen výbuchem, při němž zahynulo 8 lidí a dalších 21 bylo zraněno. Přeživší dělníci se vyjádřili o špatných, občas až šokujících podmínkách v tomto provozu. V prostorách podniku údajně byla munice, která podle soupisu „tam neměla co hledat“, naskládání munice v provozní hale převyšovalo normu, nepoužívání potřebných osobních ochranných pomůcek (speciální respirátory, antistatické obleky aj.) bylo běžné (i když toto jde i na vrub zaměstnanců). Po výbuchu se v prostorách objevilo značné zamoření odpadem s obsahem šestimocného chromu (!). Příčiny této tragédie a stav po výbuchu jsou doposud ještě v šetření zvláštní komise.

„Využití“ přestárlé munice v lokálních vojenských konfliktech je levnější než její zneškodnění.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *