Analýza potřeb nerostných surovin mění surovinovou politiku Unie

Míra rizika dodávek nerostných surovin vychází především z potenciální politicko-ekonomické nestability produkčních států, resp. monopolního postavení určité země jako dodavatele příslušné suroviny do Evropy.

Význam dané suroviny pro ekonomiku států EU byl odvozený z aktuální spotřeby dané suroviny v EU jako celku. Analýza současných požadavků na nerostné suroviny potřebných pro další rozvoj evropské ekonomiky vedla mimo jiné ke stanovení nových zásad jednotné surovinové politiky členských států EU.

SUROVINOVÁ BEZPEČNOST

Mezníkem v aktuálním vnímání úlohy nerostných surovin pro zajištění surovinové bezpečnosti EU, zabezpečení příslušných komodit pro národní ekonomiky a nutnosti řešit vysokou dovozní závislost evropského kontinentu se stala iniciativa komisaře Güntera Verheugena „The Raw Materials Initative – Meeting our critical needs for growth and jobs in Europe“. Součástí této iniciativy nebyla pouze výše uvedená analýza potřeb kovonosných a vybraných nerudních surovin (např. baryt, jíly, živce, bentonit, magnezit), ale zejména vypracování nových zásad surovinové politiky EU jako celku.


Nová surovinová politika EU, jejíž základy byly formulovány Evropskou komisí v letech 2008 a 2011, vychází ze tří základních pilířů lepšího přístupu k nerostným zdrojům, které by měly zvýšit konkurenceschopnost evropského kontinentu v globální ekonomické soutěži. Prvním pilířem je vytvoření „surovinové“ diplomacie ve vztahu k zemím, které disponují relativním dostatkem nerostných surovinových zdrojů a zajištění nediskriminačního přístupu k surovinám. Druhým pilířem je vyšší míra využívání evropských surovinových zdrojů. Nový přístup pak za třetí pilíř akcentuje využívání materiálově šetrných technologií a zvyšování míry recyklace.

KOORDINACE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU

Surovinová diplomacie by se měla zaměřit zejména na účinnější koordinaci zahraničního obchodu a návazných zahraničních aktivit směřujících k uzavírání strategických partnerství s dodavatelskými zeměmi. Součástí této diplomacie má být rovněž vyšší podpora geologicko-průzkumných a těžebních projektů zejména v Africe a Asii.

Na druhé straně je nutné omezit nelegální produkci strategických komodit, jako je např. získávání koncentrátu niob-tantalových minerálů (coltanu) v Demokratické republice Kongo. Jiným významným problémem surovinové diplomacie je zajištění surovin obsahujících prvky vzácných zemin. Do poloviny osmdesátých letech 20. století byly hlavním dodavatelem prvků vzácných zemin USA. Poté se postupně přesouvala produkce této komodity do Číny, která díky unikátnímu ložisku Bayan Obo, levné pracovní síle a minimálním ohledům na ochranu přírodního prostředí mohla na počátku 90. let snížit světové ceny a postupně vyřadit ze hry svého největšího konkurenta – USA.

Po roce 2005 dosáhla Čína díky obratné cenové politice takřka monopolního postavení v oblasti dodávek vzácných zemin. Následné omezování exportu ze strany ČLR, spolu se stále se zvyšující celosvětovou spotřebou této suroviny, vedly k postupnému zvyšování ceny vzácných zemin, což umožnilo USA v roce 2011 obnovení těžby na nejvýznamnějším ložisku Mountain Pass. Rozjely se také nové průzkumné a těžební projekty zejména v USA, Austrálii, Kanadě, Jihoafrické republice a Rusku, které mohou v blízké budoucnosti výrazně snížit aktuální riziko dodávek.

LEPŠÍ VYUŽÍVÁNÍ DOMÁCÍCH ZDROJŮ

Druhým pilířem nové surovinové politiky EU je zvýšení využívání domácí surovinové základny. Z tohoto důvodu Evropská komise doporučuje vytvoření národních surovinových politik, zvýšení významu nerostných surovin při zpracovávání regionálních územních plánů a vyšší podporu průzkumných aktivit na území jednotlivých členských států EU. Příkladem nového přístupu k vyššímu využívání domácí surovinové základny mohou být nové průzkumné aktivity na ložiska lithia a zlata v rakouských Alpách, včetně průzkumu starších známých ložisek zlata na území národního parku Vysoké Taury.

V Německu se soustřeďují nové průzkumné a těžební projekty zejména do oblasti Krušných hor. V současné době se zde provádí průzkum doprovázený výpočtem zásob na ložisku lithných slíd Zinnwald, připravuje se průzkum magnetitových a cínových rud na ložisku Pöhla v západních Krušných horách. Na tomto ložisku se současně připravuje těžba wolframových rud, jejichž zásoby byly ověřeny v minulosti společností Wismut AG v průběhu průzkumu a těžby uranových rud. Podobné nové projekty na průzkum a následnou těžbu nerostných surovin jsou realizovány ve Velké Británii a dalších státech EU.

MAXIMÁLNÍ RECYKLACE

Třetím pilířem nové surovinové politiky EU je maximálně možná recyklace surovinových komodit. Řada nadnárodních aktivit se zaměřuje na udržitelnou materiálovou spotřebu a zvýšení materiálové produktivity. V mezinárodním měřítku jsou rovněž sledovány environmentální dopady užití nerostných zdrojů a dynamické vztahy mezi ekonomickým růstem, materiálovou spotřebou a environmentálním dopadem těchto procesů.

Základní prioritou tohoto pilíře je podpora udržitelného materiálového hospodářství doprovázená zvýšenou podporou všech metod recyklace, využívání druhotných surovin a odpadů.

NOVÁ POLITIKA TAKÉ V ČR

V České republice se staly dokumenty Evropské komise vymezující nové principy evropské surovinové politiky základem pro aktualizaci návrhu surovinové politiky, který zveřejnilo v červenci tohoto roku Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Tento návrh jednak respektuje všechna doporučení Evropské komise v oblasti surovinové politiky tak, jak byla postupně formulována v letech 2008-2011, jednak nabízí konkrétní řešení zajištění všech nerostných surovinových zdrojů pro ekonomiku České republiky v blízké i vzdálenější budoucnosti, včetně energetických surovin (uran, ropa, zemní plyn, břidlicový plyn).

Zpracovaný návrh surovinové politiky ČR představuje velmi sofistikovaný dokument, který si zaslouží plnou podporu jak centrálních, tak regionálních orgánů státní správy a samosprávy. V návrhu je mimo jiné zdůrazněna úloha regionálních surovinových studií, které byly poprvé zpracovány pro potřeby jednotlivých krajských úřadů v letech 2002-2004.

Důležitý je rovněž informační systém, jehož pravidelnou roční aktualizaci zajišťuje Česká geologická služba. Návrh zdůrazňuje význam horního zákona jako základní legislativní normy zajišťující hospodárné využívání nerostných surovin. Nově je navrhováno vyčlenění kategorie strategických vyhrazených nerostů a obnovení institutu státní průzkumné organizace, která by stanovovala priority, koordinovala průzkumné aktivity a cíleně podporovala průzkum prioritních nerostů. V Německu tuto úlohu plní federální geologická služba (BGR) v Hannoveru. Novou součástí aktualizovaného návrhu surovinové politiky je rozsáhlá kapitola věnovaná hospodaření s druhotnými surovinami. Lze jen doufat, že aktualizovaný návrh surovinové politiky bude vládou a legislativními orgány přijat jako závazný dokument, který se stane výchozím dokumentem moderní surovinové politiky našeho státu.

 

RNDr. Miloš René, CSc.
Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR, v.v.i.

 

RIZIKA DEFICITU VYBRANÝCH NEROSTNÝCH SUROVIN V EU

V devátém čísle časopisu Odpady byl publikován graf zobrazující možná rizika budoucího nedostatku strategických nerostných surovin pro země EU. Bohužel byla publikována pouze jeho pravá polovina, i když připojený komentář se vztahoval ke grafu jako celku. Na obrázku je zobrazený originální graf tak, jak jej publikovala Evropská komise v roce 2010. Suroviny v pravé horní čtvrtině tohoto grafu jsou z evropského pohledu vnímány jako strategické suroviny. Z hlediska České republiky lze za strategické suroviny považovat uranové rudy, černé a hnědé uhlí, kaolíny, živcové suroviny, sklářské písky a vysokoprocentní vápence. Z nerostných surovin, které jsou mezi 14 strategickými komoditami EU (v pravé horní čtvrtině zmíněného grafu), lze za strategické komodity s ohledem na jejich možné zásoby na území České republiky považovat grafit, fluorit, wolfram a indium.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *