Akční programy pro životní prostředí a odpadové hospodářství

Na podzim loňského roku byl přijat 7. akční program pro životní prostředí. Jeho požadavky týkající se odpadového hospodářství jsou zcela zásadní pro vývoj oboru na dalších šest let a ovlivní strategické rozhodování v této oblasti i v České republice.

Víceleté Akční programy pro životní prostředí vydává Evropská unie od roku 1973, kdy byl přijat první Akční plán pro ochranu životního prostředí na léta 1973-1976. Plán reagoval na tzv. „Agendu 21“, která rozpracovávala podněty a závěry mezinárodní konference o životním prostředí konané v roce 1972 ve Stockholmu. Druhý (na léta 1977-1981) a třetí Akční program na léta 1982-1986 již definovaly zásady a priority ochrany životního prostředí v Evropě a zavedly požadavek prevence a integrace politiky ŽP do ostatních sektorových politik.

Ochrana životního prostředí byla jako společné politické evropské téma uvedena až Jednotným evropským aktem, který vstoupil v platnost 1. července 1987. Jeho cílem bylo odstranění zbývajících překážek obchodu, tj. volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, posílení role Evropského parlamentu a zavedení principu kvalifikované většiny. Evropské společenství v té době mělo již dvanáct členů, bylo tedy obtížné přijímat rozhodnutí jednomyslně.

Jednou z oblastí, kde se nadále mělo rozhodovat kvalifikovanou většinou, byla i „ekologická politika“, která se tak stala součástí primárního práva EU. Maastrichtská smlouva, která vstoupila v platnost v roce 1993, zavedla obecný princip ohledu na ochranu životního prostředí, princip předběžné opatrnosti a možnost sankcionovat členský stát za nesplnění rozsudku Evropského soudního dvora. Amsterdamská smlouva umožnila ve věcech trvale udržitelného rozvoje spolurozhodování Rady a Evropského parlamentu.

Evropskou komisí byly postupně vydány další Akční programy, čtvrtý Akční program (1987-1992), který se zabýval především přístupem k informacím o ŽP, pátý Akční program (1993-2000) akcentující trvale udržitelné hospodaření s přírodními zdroji, předcházení vzniku odpadů, zkvalitnění obalových technologií, zkvalitnění péče o lidské zdraví.

ŠESTÝ AKČNÍ PROGRAM A JEHO ZHODNOCENÍ

Tento strategický dokument nazvaný „Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba“ byl závazný pro léta 2001 až 2010 (rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002). Soustředil se na čtyři prioritní oblasti: boj proti klimatickým změnám, ochrana přírody a biologické rozmanitosti, ochrana zdraví a udržitelné nakládání s přírodními zdroji a odpadem. Program zdůraznil, že je při prosazování koncepce udržitelného rozvoje nutné brát v úvahu sociální a ekonomické důsledky akcí k ochraně životního prostředí a přinesl několik nových témat, např. podporu EMAS, podporu dobrovolných závazků a dohod a integrovanou výrobkovou politiku.

V Programu se objevují i konkrétní cíle v oblasti odpadového hospodářství vyplývající z požadavků na zvýšené využívání a recyklaci, např. požadoval snížit množství odpadů určených ke konečnému odstranění o zhruba 20 % do roku 2010 a asi o 50 % do roku 2050 a snížit objem produkovaných nebezpečných odpadů o zhruba 20 % do roku 2010 ve vztahu k údajům roku 2000.

Další cíle byly formulovány pro předcházení vzniku odpadů, snižování jejich produkce a podporu „inteligentní“ recyklace, tzn. pokud recyklace „představuje čistý zisk pro životní prostředí a pokud je možná z hlediska ekonomického a technického“.

Program předpokládal také, že bude vypracována např. strategie pro udržitelné nakládání se zdroji, stanoveny priority pro snižování spotřeby, zpracován návrh zdanění využívání zdrojů, zrušeny dotace, které podporují nadměrné využívání zdrojů, vypracována strategie pro prevenci a recyklaci odpadů a problematika předcházení vzniku odpadů začleněna do integrované výrobkové politiky a do strategie

SPOLEČENSTVÍ TÝKAJÍCÍ SE CHEMIKÁLIÍ

V souvislosti s připravovaným vstupem ČR do EU (2004) tento program ovlivnil přípravu některých strategických dokumentů, např. Plánu odpadového hospodářství ČR.

Podle závěrečného zhodnocení, publikovaného v roce 2011, posílil Program vazbu mezi problematikou odpadů a přírodních zdrojů, pomohl zlepšit nakládání s odpady a přesunout se k politice založené na udržitelné spotřebě a výrobě. Právní předpisy byly v oblasti odpadového hospodářství modernizovány (viz rámcová směrnice o odpadech) a podle Evropské komise zjednodušily, začlenily analýzu životního cyklu, byly určeny cíle pro opětovné použití, recyklaci a využití a snížila se nebezpečnost některých odpadů (např. směrnice RoHS pro škodlivé látky v elektronice).

Hodnocení popsalo i přetrvávající problémy. V absolutním vyjádření se využívání zdrojů neustále zvyšuje, což je již na hranici únosnosti životního prostředí. Mezi členskými státy přetrvávají značné rozdíly v produktivitě zdrojů. Roste také závislost na dovozu, z něhož nyní pochází 20 % veškerých spotřebovaných zdrojů a jehož dopad je do velké míry neznámý. V závěru Komise připustila, že zařazením cílů do Akčního programu pro životní prostředí se nezaručuje, že se jimi členské státy skutečně cítí být vázány.

SEDMÝ AKČNÍ PROGRAM A JEHO CÍLE

Evropská unie si do roku 2020 dala za cíl stát se inteligentní, udržitelnou ekonomiku se zaměřením na nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje. Tento cíl se plně odrazil v sedmém všeobecném Akčním programu pro životní prostředí pro období do roku 2020 nazvaném „Spokojený život v mezích naší planety“ (Rozhodnutí EP a Rady č. 1386/2013/EU). Akční program vychází z řady strategických iniciativ (Plán účinného využívání zdrojů, Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 a Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050). Navazuje na stávající strategii Evropa 2020, která zdůrazňuje udržitelný růst a účinné využívání zdrojů.

Z devíti prioritních cílů se tři týkají ochrany přírody, efektivnějšího využívání zdrojů a zavedení nízkouhlíkového hospodářství a ochrany lidského zdraví před environmentálními tlaky. Další se soustředí na to, jak mohou EU a členské státy spolupracovat na dosažení těchto záměrů, poslední dva cíle jsou horizontální a zaměřují se na lepší městské prostředí a globální spolupráci. Akční program vstoupil v platnost v lednu letošního roku.

Z hlediska odpadového hospodářství vyžaduje Program např. zlepšení environmentální výkonnosti výrobků během celého jejich životního cyklu, snížení dopadů spotřeby na životní prostředí, včetně snížení produkce odpadů potravin a používání biomasy udržitelným způsobem. Zvláštní pozornost se v Programu věnuje přeměně odpadu na zdroj, velký důraz je kladen na předcházení vzniku odpadů. Program předpokládá preferenci opětovného používání výrobků, vyšší recyklaci a postupný odklon od skládkování. Požaduje odstranění překážek spojených s recyklací na vnitřním trhu Unie a přezkoumání stávajících cílů v oblasti předcházení vzniku, opětovného použití, recyklace, využití a snižování množství odpadu ukládaného na skládky. Cílem je přejít k tzv. „oběhovému, cyklickému“ hospodářství založenému na životním cyklu výrobků a vysokým využíváním zdrojů.

Těchto cílů lze podle Programu dosáhnout lepším prováděním právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, vědou a výzkumem, prozíravějšími investicemi (zelené pobídky promítnutí environmentálních nákladů do cen) a silnější integrací environmentálních otázek do politik ostatních oblastí.

Cílem politiky Evropské unie v oblasti životního prostředí je především vysoká úroveň ochrany. Je založena na zásadách předcházení vzniku odpadů u původce a na zásadě „znečišťovatel platí“. Spotřebitelé by měli podle návrhů Programu dostávat přesné a spolehlivé informace o výrobcích, které si kupují, a to i v souvislosti s tvrzeními týkajícími se životního prostředí.

Prioritní výrobky uváděné na trh Unie by podle Programu měly být navrhovány v souladu se zásadami ekodesignu, s cílem optimalizovat účinnost využívání zdrojů a materiálu, mimo jiné řešením otázek životnosti, opravitelnosti, možnosti opětovného využití, recyklace, recyklovaného obsahu a životnosti výrobku. Výrobky by měly být vyráběny z udržitelných zdrojů a navrženy tak, aby se daly opětovně využít nebo recyklovat. Aby tyto požadavky byly proveditelné a hlavně vynutitelné, je Komise připravena stanovit cíle pro snížení celkového dopadu spotřeby na životní prostředí po dobu životního cyklu výrobku, zejména v odvětví potravinářství, bydlení a mobility. Komise předpokládá snížení produkce odpadu na obyvatele a produkce odpadu v absolutním vyjádření.

Program tentokrát nestanovuje závazné kvantifikované cíle pro vybrané toky odpadů, ale formuluje požadavky na omezení energetického využití odpadu na nerecyklovatelné materiály, postupné ukončování skládkování recyklovatelných či jinak využitelných odpadů, zajištění kvalitní recyklace v případech, kdy využití recyklovaného materiálu nebude mít celkové nepříznivé dopady na životní prostředí či lidské zdraví a tvorbu trhů s druhotnými surovinami. Měly by být odstraněny překážky recyklace na vnitřním trhu Unie a přezkoumány stávající cíle v oblasti předcházení vzniku, opětovného použití, recyklace, využití a snižování množství odpadu ukládaného na skládky tak, aby bylo možné přejít k „cyklickému“ hospodářství založenému na životním cyklu výrobků. Do roku 2015 má Komise v úmyslu vyvinout metody měření a porovnávání účinného využívání zdrojů a zavést vhodný ukazatel pro posuzování pokroku v této oblasti.

Zdroj: Akční program Společenství pro životní prostředí. Závěrečné hodnocení. COM (2011)531 v konečném znění. Rozhodnutí EP a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“.

V novém akčním programu Komise předpokládá snížení produkce odpadu na obyvatele a produkce odpadu v absolutním vyjádření.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *